V Pakistánu se každoročně stane mnoho lidí – většinou žen – obětí brutálního kyselinového útoku. Vzhledem k tomu, že nemají možnost podstoupit odpovídající chirurgické ošetření, zůstanou postiženým jizvy nejen na těle, ale i na duši. Útočníci (obvykle manžel nebo jiný blízký příbuzný) navíc vyváznou jen s minimálním trestem... Šokující dokument Saving face, jenž získal nominaci na cenu Akademie, sleduje Zakiu a Rukhsanu, které přežily útok kyselinou.
Saving Face z dílny režiséra Daniela Jungea (nominován na Oscara a cenu Emmy) a pakistánské režisérky a držitelky Oscara, Sharmeen Obaid-Chinoy můžete shlédnout na Mezinárodní den žen, 8. března, exkluzivně na HBO.
Saving face upozorňuje na násilí s použitím kyseliny, které je bohužel v jihovýchodní Asii i v dnešní době běžnou praxí. Vrhnutí kyseliny do obličeje anebo na tělo je tamní formou domácího násilí, jež se běžně používá jako trest za odmítnutí sexuální žádosti anebo nabídky k sňatku.
Tento snímek nahlíží do pakistánské společnosti a vypráví příběh dvou statečných žen: devětatřicetileté Zakiy, jejíž manžel na ni zaútočil s kyselinou poté, co podala žádost o rozvod a pětadvacetileté Rukhsany, jež se stala obětí svého manžela a jeho příbuzných, kteří ji polili kyselinou a benzínem a poté zapálili. Díky pomoci Nadace Acid Survivors v Islámábádu i kvalifikovaných lékařů se tyto ženy snaží začít nový život navzdory svým traumatům a přetrvávající bolesti. Dokument sleduje také plastického chirurga Dr. Mohammada Jawada, který pozastavil svou úspěšnou praxi a vrátil se do rodného Pakistánu jako lékař-dobrovolník, aby mohl pomáhat ženám jako je Zakia a Rukhsana. On sám považuje hrůzné kyselinové útoky za nemoc pakistánské společnosti.
Ve filmu uvidíte také tlak na přijetí nového právního předpisu, který by zajistil přísnější tresty pro pachatele kyselinových útoků. Díky němu byl Zakiin manžel obviněn z napadení a odsouzen na doživotí a stal se tak první osobou, jež byla souzena podle nového zákona. Dr. Jawad Zakii mezitím pomáhá spravit zdeformovaný obličej. Ruhsana narozdíl od ní stále žije se svým manželem a jeho rodinou, protože sama by nebyla schopna uživit své děti. Těsně před operací obličeje zjišťuje, že je těhotná a plastika její tváře musí být odložena. Rukhsana pevně doufá, že se jí narodí chlapec, který by to měl v tamní společnosti jednodušší. Její přání je naštěstí vyslyšeno a se synem se jí vrací do života pocit štěstí. Přesto prosí: „Moji krajané, zákonodárci, politici – u vás všech hledají vaše dcery spravedlnost.“
Saving face je další z řady úspěšných dokumentů Daniela Jungea, připomeňme snímek Chiefs (vyhlášen v roce 2002 za nejlepší dokument na filmovém festivalu Tribeca) a dokumenty, jenž natočil v produkci HBO, They killed sister Dorothy (nominace na cenu Emmy) a The last campaign of governor Booth Gardner (nominace na Oscara).
Režisérka Sharmeen Obaid-Chinoy byla první pakistánskou ženou, jež vyhrála cenu Emmy za své dílo Pakistan’s Taliban Generation. Na dokumentu Saving face se nadále podíleli: Davis Coombe, Daniel Junge, Alison Greenberg, Sharmeen Obaid-Chinoy a Sabiha Sumar (producenti), Davis Coombe a Hemal Trivedi (střih), Gunnard Doboze (hudba), Kiran Ahluwalia (vokály), Lisa Heller a Sheila Nevins (produkce HBO).
