For Semafor

Film Miroslava Janka, „hudební road movie s dvaceti zastávkami“, dokumentuje výjimečnou akci, jejíž protagonisté se v reálu nikdy nesejdou pohromadě. Jeho realizace je vázaná na září 2009: právě tehdy se na různých místech ČR pustí celkem 20 muzikantů a kapel do akce s pracovním názvem S+Š 2009.

V roce 50. výročí Semaforu (a premiéry Formanova filmového záznamu vlastní inscenace Dobře placená procházka) je logičtější než jindy uskutečnit projekt, který kupodivu ještě nikdo nerealizoval. Pozoruhodné množství rozdílných výrazných muzikantů, silné autorské osobnosti nevyjímaje, má v Česku jeden společný hudební kořen: vazbu k písničkám semaforské dvojice SUCHÝ & ŠLITR, tomu zvláštnímu mostu mezi předválečnými muzikály a moderní pop-music. Ten repertoár, zvící stovky písní, má mnoho rovin: naivní i vytříbenou, oslovuje děti i dospělé, patří i nepatří k naší mainstreamové kultuře, sahá od notoricky proslavených hitů po zapomenuté klenoty. Vedle Karla Gotta není druhý tak silný hudební fenomén, který by nějak přijali do života snad všichni v Československu.

Nové vlastní verze slavných i pozapomenutých písní S+Š nazkoušejí a nahrají během září 2009 písničkáři, skupiny z elektronické scény i stylově svébytní tvůrci, kteří mnohdy šedesátá léta a jonášovský Semafor vůbec nezažili – a přece si přejí toto spojení stvrdit: Karel Plíhal, Ecstasy of St.Theresa (Jan P. Muchow & Kateřina Winterová), Jan Spálený & ASPM, Petr Nikl, Jan Burian, Jaroslav Dušek & Vizita Band, Dva, Květy, Midi lidi, Jiří Konvrzek, Zuby nehty, OTK, Ester Kočičková, All-Star Refjúdží Band při Divadle Archa, záznam z pozůstalosti Zuzany Navarové... Další hudební účastníci projektu jsou v jednání – Lenka Dusilová & Eternal Seekers, Načeva, Please The Trees, Jiří Schmitzer.... (Zvukové nahrávky písní produkuje a vydá Edice Respekt.)

Dokumentarista a kameraman MIROSLAV JANEK (Občan Havel, Nachové plachty, Nespatřené...) se na tento měsíc mění v kronikáře. S malým štábem putuje po malých nahrávacích studiích, domácnostech, divadelních zkušebnách a chalupách (Praha, Brno, Velvary, sudetský Padouchov...), kde v intimitě, bez publika, současní muzikanti sami za sebe hledají tvar pro písně S+Š. Hudební pestrost dává filmu ráz jakési muzikantské mapy, podstatnou vrstvou je však i osobní a soukromý rozměr – všechny ty kuchyně, obýváková domácí studia, děti, psi, kamarádi, hospody po natáčení.

Stabilním členem čtyřčlenného štábu je fotograf-kronikář Bohdan Holomíček. Pracujeme i s jeho fotkami, je „druhý kameraman“.

Pevně v tradici filmů Mirka Janka spějeme ke komplexnějšímu cíli, než je pouhé pásmo „živých klipů“: film přesáhne do úvahy, jak zůstává v české kultuře a popkultuře přítomný fenomén S+Š a „zeitgeist“ šedesátých let, a také jak je to s mezigenerační recyklací písní. Nicméně tato úvaha NEbude verbalizována hodnotícími promluvami, nýbrž samotnou skladbou filmu – výběrem situací. Vyplyne z organicky natočeného materiálu. Ve filmu nikdo neuvažuje, ať případně uvažuje divák.

V archívních záběrech z Československa šedesátých let a z divadla Semafor v šedesátých letech vidíme potenciál, impuls, možnost ke střídmému, nedesktiptivnímu využití v kompozici snímku. Atmosféra, nekonkrétní asociace, občasný „proklik“ do minulosti způsobený znějící písní.

Ke kořenům písní tu odkazuje i jemná přítomnost Jiřího Suchého jako jakéhosi „poetického komentátora“, „zašifrované vysvětlivky“.

Silným tématem je tu i síla a kuráž individualit, které hledají „nové čtení“ popkulturních hitů. Nespokojují se s pasivní konzumací neměnných nahrávek, ale nesou dál kreativní štafetu. Když připočteme, jak populární a s náklonností přijímaný je u nás šlitrovský Semafor, dává to dohromady důvtipný, jímavý a překvapivý film o hudbě a poezii v Čechách, se kterým se může propojit široký okruh publika.

Projekt má silný bod ve dvojím potenciálu oslovení: jednak pro semaforskou generaci, jednak pro příznivce současné scény. Přesto je nutné dodat, že nevytváříme „produkt k výročí“, ale další film Miroslava Janka o kultuře a tvůrčím duchu v současném Česku.