Co se škádlívá...

Vtipnosti a jízlivosti, které si mezi sebou v baru vyměňují fotbalista Jimmy a novinářka Lexie, svou pohotovostí připomínají zlatou dobu hollywoodských komedií. Přesně takhle by mohli mezi sebou špičkovat Cary Grant a leopardí žena Katharine Hepburn, či (o pár let později v Římě) Gregory Peck a ztracená princeznička Audrey Hepburn. Že časy staromódních, ale chytrých a vtipných komedií ještě neskončily, o to se postarali tvůrci filmu „Tvrdé palice“, v čele s režisérem Georgem Clooneym.

Na příběhu o majiteli fotbalového týmu, který se ve 20. letech minulého století snaží zvýšit návštěvnost zápasů angažováním problematické sportovní hvězdy a o zvídavé novinářce, která chce nejasnou minulost šampióna rozkrýt, jsou nejzajímavější a nejvděčnější právě ony dialogy, hlášky, ironie a duchaplnost. K tomu ale nutno přičíst legrační akce, krásně vystiženou retro-atmosféru, dobovou i původní (Randy Newman!) swingovou muziku a především herecké výkony!

To, že George Clooney umí zahrát drsného chlapáka, je všeobecně známo. Že pro humor nikdy nejde daleko, se také ví - vždyť ve většině jeho rolí se jeho oči aspoň smějí, velmi často mají jeho postavy ironický nadhled nad věcí, a někdy se dokáže i neodolatelně komicky pitvořit (viz Cohenovské „Bratříčku, kde jsi?“). Tady však spojil vtip, ironii a duchaplnost ještě s úžasným šarmem a prvorepublikovou elegancí, takže připomíná klon Caryho Granta či Oldřicha Nového, což je kombinace, proti níž jsou ženy prakticky bezmocné. Dlouho odolává snad jen Renée Zellweger, což je dobře, protože o to déle se my, diváci, báječně bavíme. (Mezi námi - i když mě osobně přitahují ženy, musím objektivně uznat, že Renée na Georgeův šarm prostě nemá).

Jasně, tenhle film neřeší nic vážného, je to „jen“ maximální pohoda. Koukněte na něj, když vám bude hezky. Nebo když budete chtít, aby vám hezky bylo... :)