Spartakus

V těchto školách procházeli výcvikem otroci, zločinci, dobrovolníci a později i ženy. Součástí školy obvykle bylo křídlo se skromnými komůrkami k přespání a rozlehlé písečné cvičiště. V obytné části školy také někdy žili majitelé otroků i se svými rodinami. Dobrovolníci mohli jen zřídka opustit prostory školy, a to jen na krátko a o víkendech.
Bez ohledu na to, jakým způsobem se z mužů stali gladiátoři, před tím, než mohli předstoupit před publikum v aréně, museli projít několikaměsíčním těžkým tréninkem. Na cvičišti gladiátoři jen simulovali skutečné souboje, k čemuž používali dřevěné pomůcky a ne skutečné nebezpečné zbraně. Studenti gladiátorské školy si osvojovali pravidla a techniky od svých učitelů, obvykle gladiátorů-veteránů nebo zkušených vojáků z římských legií. První historické záznamy o gladiátorských školách zmiňují město Capua, ale ta největší škola se nacházela v Římě a nesla název „Ludus Magnus“. Zbytky této stavby lze shlédnout i dnes.