Průřez tvorbou nového režiséra Temného případu Justina Lina

Shopping for Fangs (1997)
Lin, který sám sebe popisuje jako "dělnického synka z Orange County," studoval na filmové škole UCLA, kde potkal režisérského kolegu Quentina Leea. Po studiích oba spolupracovali na Linově prvním režisérském počinu, horrorové komedii ovlivněné Tarantinem, jejíž herecké obsazení tvořili z převážné většiny Američané asijského původu. Jednalo se o záměrnou snahu vymanit se z tehdejšího pojetí asijské kinematografie. John Cho, který se objevil v Linových raných filmech, říká: "Tyto filmy se snažily prorazit jakousi pomyslnou membránu, což se jim nikdy tak docela nepodařilo. Podílet se na oněch "tlacích" však bylo úžasné. Žili jsme v éře neomezených možností."

Better Luck Tomorrow (2002)
Ve svém režijním debutu se Lin vytasil s celou řadou režisérských triků. V příběhu o partičce asijských středoškoláků z Ameriky, kteří zabředávají stále hlouběji do bahna ilegality, Lin zkombinoval zběsilý střih se systémy širokoúhlé kinematografie a vytříbeným uměním bourat stereotypy. Film měl premiéru na festivalu v Sundance a Lin díky němu náhle vstoupil do veřejného povědomí.



Annapolis (2006)
Toto průměrné boxerské drama s Jamesem Francem v hlavní roli představovalo Linovu první zkušenost se světem studiového natáčení. Snímek vznikal v době, kdy se hvězda ještě dokázala ve své práci oprostit od ironie. Roger Ebert, americký filmový kritik, tento snímek považoval za morální úpadek a označil jej za "film plný trapných klišé a papírových figurek, který nemá pro svůj vznik jiné opodstatnění než to, že si všichni přišli na dobré peníze." (Lin to však popírá.)



Rychle a zběsile: Tokijská jízda (2006)
Lin se zpočátku stavěl k tomuto počinu, který měl potenciál vdechnout jeho kariéře nový život, vcelku odmítavě. "Jsem jakožto Američan asijského původu patrně přecitlivělý, hlavně pokud jde o hollywoodské filmy," prozradil NPR. "Vybavuju si, co jsem si po přečtení scénáře pomyslel. Bylo to o Tokiu. O autech, které se řítí kolem buddhistických soch a gejš a... prostě všeho, co můžete v hollywoodských filmech pojednávajících o jiných kulturách vidět." Lin bojoval za větší tvůrčí svobodu a když ji dostal, pokusil se zasadit projekt do globálnějšího kontextu. "Vždy, když se snažíte udělat něco jinak, musíte počítat s překážkami."



Rychle a zběsile (2009), Rychle a zběsile 5 (2011), Rychle a zběsile 6 (2013)
Pod Linovým dohledem se franšíza Rychle a zběsile proměnila ze série hloupých filmů o autech, které po zmáčknutí tlačítka najednou zrychlí, v legitimní kulturní poklad. Docílil toho nejen pozvednutím šílených akčních scén na vyšší úroveň (a že to byly scény vskutku bláznivé), ale také vyzdvižením citových pout, které drží mnohonárodnostní zločineckou skupinku pohromadě. "Ačkoli se původně jednalo o franšízu na jedno použití, měla skrytý potenciál právě ve všech těch úžasných postavách a jejich vzájemných vztazích."

Zpátky do školy, "Modern Warfare" (2010)
Lin režíroval i dvě další epizody seriálu Zpátky do školy, ovšem na prvních řádkách jeho nekrologu se zcela jistě objeví zmínka o dílu "Modern Warfare." Jedná se o parodii na akční filmy, v níž se střílí výhradně z paintballových pistolí. Linova práce s kamerou pomohla prodat celý koncept, který imituje americké trháky s úžasnou precizností. Přestože se Lin k seriálu Zpátky do školy nikdy nevrátil, nasadil laťku tak vysoko, že ji budou všichni ostatní jen těžko překonávat.